Nové knihy | prosinec 2023

Sylvia Plathová: Pod skleněným zvonem
Hana Marie Körnerová: Heřmánkové údolí
Karl Ove Knausgard: Můj boj 3/ Ostrov chlapectví
Martin Nekola: Do švestek jsme doma
Matěj Hošek: Matěj mapuje Domov můj
Hana Stadlerová: Uměním tě proměním
Marie Vítková: Integrativní školní (speciální) pedagogika
Dagmar Opatřilová: Vzdělávání žáků se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním
Jiří Němec: Vzdělávání žáků se sociálním znevýhodněním
Jana Škrabánková: Aktuální trendy v pregraduální přípravě učitelů základních a středních škol
Libor Sváček: Brno
Matthew Perry: Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Jaromír Kozák: Nahlédnutí za oponu smrti
Nimsdai Purja: Za hranici nemožného
Monika Ben Thabetová: Tajná moc čísel
Bruno Bettelheim: Za tajemstvím pohádek
Noa Tishby: Izrael: země, kterou nikdo nechápe
Josef Opatrný: Lid mi říká Evita
Jan Menděl: Upr-deli-smus
Martin Moravec: Josef Mareš – moje příběhy z 1. oddělení
Joanna Rzyska: Všechny svátky světa
Martin Úbl: Stezka Českem

Knižní tip

Bruno Bettelheim: Za tajemstvím pohádek

Proč si přečíst?

Zdají se vám klasické pohádky kruté? A proč bychom je měli dětem tedy číst? To se právě dovíte v této knize.

Anotace:

Pohádky umožňují zhmotnění obsahů dětského nevědomí ve vědomých fantaziích, jejichž prostřednictvím se dítě učí zvládat obtíže svého života a postupně v něm nacházet smysl. Hrdina, kterým bývá někdo, kdo původně vypadá hloupě nebo bezbranně, symbolizuje nezralé, o své štěstí bojující já, kdežto protivník, jemuž se nakonec dostane zaslouženého trestu, představuje zlé impulzy, s nimiž se dítě učí zacházet. Proto je v pořádku, jsou-li klasické pohádky někdy kruté, ale příběh, který je pro dítě prospěšný, by zároveň měl končit dobře, a dát tak dítěti naději.

Reakce čtenářů:

• Kniha je půvabná, kouzelná a moudrá jako příběhy v pohádkách.
• Já tuhle knížku tak miluju! Miluju pohádky a všechno co se jich týká. A tohle mě neskutečně bavilo. Upřímně si nejsem jistá, jestli si z nich děti, ať už vědomě nebo předvědomě, vezmou vše, co autor popisuje, ale rozhodně to byl velmi zajímavý vhled. A informací o prvotní verzi Šípkové Růženky nebo o významu Žabího krále rozhodně zazáříte v každé společnosti, co budeme.
• Skvělá kniha pro všechny, kdo chtějí vědět více o pohádkách, psychologii a o tom, jak na nás působí příběhy. Dobrá odpověď všem, kdo by chtěli kádrovat jednotlivé pohádky z pohledu logiky, povrchního chápání příběhů a soudobé estetiky.
• První polovina knihy mě uchvátila natolik, že jsem si řekla "jo, tohle by si měl přečíst každý rodič" - knihu jsem si dokonce koupila (jednak mi opravdu přišla zajímavá a také je o ni přes semestr zájem, protože je v seznamu povinné četby našeho oboru). Jak přišlo velké nadšení v první polovině, tak přišlo zároveň i částečné zklamání z poloviny druhé. Někde ve dvou třetinách už mě přestalo bavit čtení o tom, jak moc dítě má v podvědomí sex a všude kolem pojmy penis, vagina, menstruace. No jako v kontextu to bylo zajímavé, ale spíš mi to některé pohádky trochu až znechutilo (obzvlášť jsem kroutila hlavou u Červené Karkulky) a Bettelheima (promiň, asi se budeš obracet v hrobě) jsem nazvala úchylákem. Kniha se mi četla zdlouhavě, a nakonec jsem byla ráda, že jsem ji vůbec dočetla.

Úryvek z knihy:

„K malému dítěti narcismus neodmyslitelně patří, dítě se však musí postupně naučit tento nebezpečný způsob zaujetí sebou samým překonat. Sněhurčin příběh varuje před špatnými následky narcismu u rodičů i u dětí. Sněhurku málem přemůže vlastní narcismus, když podvakrát podlehne svodům převlečené královny, aby vypadala krásnější, a královnu samu narcismus zničí.“