Historie

Univerzitní centrum Telč se nachází v budově bývalé jezuitské koleje

Jezuitský řád, přesnějším názvem Tovaryšstvo Ježíšovo (Societas Iesu), je jedním z největších a nejvýznamnějších řeholních řádů římskokatolické církve. Mezi hlavní aktivity řádu patří mimo jiné i vzdělávací a vědecká činnost. Do českých zemí byli jezuité přivedeni v 16. století a začali aktivně podporovat vzdělanost ve všech stupních vzdělávacího procesu. Byly zakládány základní, střední i vysoké školy, které vykazovaly vysokou úroveň.

Přítomnost Tovaryšstva Ježíšova je v Telči zřejmá na první pohled, jelikož působení tohoto řádu ovlivnilo podstatnou část stavebního fondu města. Díky iniciativě a finanční podpoře ze strany ovdovělé Františky Slavatové z Chlumu a Košumberka, rozené z Meggau, si mohli jezuité dovolit postavit vlastní kolej a dům třetí probace (dnešní čp. 2) s vedlejším kostelem Jména Ježíš, seminář sv. Andělů (dnes čp. 74), budovu jezuitského gymnázia (čp. 3) a několik dalších staveb. 

Základní kámen koleje byl položen v roce 1651 a již roku 1655 byla stavba koleje i s probačním domem dokončena jako trojkřídlá dvoupatrová budova kolem nepravidelného dvora. Svou monumentálností se vymyká z typologie okolní zástavby, a to nejen objemem, ale i svým jednoduchým až strohým vzezřením. Platí to i v porovnání s jezuitskými kolejemi v jiných městech (např. Jihlava, Český Krumlov, Jindřichův Hradec či Praha). Stavebně se jezuitská kolej vymyká proporcím tehdejší běžné měšťanské zástavby nejenom v rámci náměstí, ale i městského jádra jako takového. Jedná se o druhý největší komplex budov hned po vedlejším zámeckém areálu. Z vnějších původních fasád se nám dochoval pouze vstupní portál s vročením 1654.

Dnešní stav je výsledkem několika pozdějších více či méně rozsáhlých stavebních úprav. Ta nejrazantnější proběhla na počátku 20. století. Fasády upravoval Václav Hübschmann, který je i autorem sgrafita na bočním průčelí. Dvorní fasády působí jednoduše až stroze, ale lze předpokládat, že otevřené arkády, které se dochovaly pouze v přízemí jednoho z dvorních křídel, byly původně mnohem rozsáhlejší. Interiéry zůstaly zachovány v téměř nezměněné podobě. Přízemí a první patro je zaklenuto křížovými klenbami, místnosti ve vyšších patrech jsou sklenuty pruskými plackami a částečně jsou plochostropé. Štuková výzdoba byla od počátku jednoduchá a spíše strohá. Stavebně i funkčně zajímavým prvkem je neobvykle velkorysý vstupní prostor do krovů kostela, který býval obvyklejší u profánních staveb. Tato skutečnost souvisí pravděpodobně s meteorologickými měřeními, která zde jezuité prováděli.

Od roku 1657 zde byla otevřena i lékárna a později také tiskárna. Budova měla být užívána 17–19 členy řádu, ve skutečnosti byl tento počet o něco vyšší. Jelikož v prvních letech ještě nestál vedlejší kostel Jména Ježíš, bylo jezuitům povoleno používat protější kostel sv. Jakuba, při kterém byla pro tento účel vybudována nová sakristie. V době zrušení řádu za vlády císařovny Marie Terezie (1773) v Telči působilo 27 jezuitů, z toho byla víc jak polovina učitelů na šestiletém jezuitském gymnáziu. Ti zde učili až do roku 1774, kdy se gymnázium mění v tzv. hlavní školu. Po roce 1775 sloužila budova jako vojenská kasárna a svému původnímu účelu se vrací na konci 19. století jako škola měšťanská.

Od školního roku 1952/53 zahájila výuku rolnická škola. Od té doby se v historických prostorách vyučuje ekonomickým disciplínám se zvláštním zřetelem k potřebám českého a moravského venkova. Název školy se několikrát měnil, nejdříve vzniká SZTŠ Telč (střední zemědělská technická škola), přejmenovaná na SEŠ Telč (střední ekonomická škola), z níž na počátku let devadesátých vzniká SOŠ Telč (střední odborná škola). Od školního roku 2011/2012 funguje SOŠ v budově gymnázia v Hradecké ulici.