Oslavy 80 let od konce 2. světové války začnou večerem s historiky v Univerzitním centru
Hlavní dubnovou akcí, na kterou vás chceme do Univerzitního centra všechny pozvat, budou Ozvěny Masarykových dnů. Letos věnovaných 2. světové válce.
Nabízíme vám knižní novinky měsíce února.
Ota Filip: Tři škaredé středy a sedm dalších elegií o zlých dnech
Lubomír Kopeček: Éra nevinnosti: česká politika 1989-1997
Jana Horváthová: Amendar: Pohled do světa romských osobností
Modlitební knížka: základní a tradiční katolické modlitby
Dan Hampton: Charles Lindbergh: Transatlantický let
Lenka Šnajdrová: Léčivý rodokmen
Karel D. Riegel: Poruchy osobnosti v 21. století
Josef Moucha: Válka za studena
Petr David: Krušné hory známé i neznámé
Caroline Buglerová: Kniha umění
Wilhem J. Wagner: Rakousko-Uhersko: monarchie a lidé slovem i obrazem
Jakuba Katalpa: Zuzanin dech
Markéta Pilátová: Senzibil
Jiří Štaif: Modernizace na pokračování
Proč si přečíst?
Ota Filip nachází podivuhodnou kalendářní shodu a strhující literární formou popisuje tyto „škaredé středy“ prožité v Praze a v Ostravě doslova na vlastní kůži. Neměli bychom zapomínat na takové milníky minulosti.
Anotace:
Tři škaredé středy zasáhly způsobem krutým do života starší generace a rozvrátily osudy milionů lidí, okradly je o velkou část mládí a většinu z nás o čtyři desetiletí, v nichž jsme o sobě nemohli rozhodovat sami: Ve středu 15. března 1939 obsadil Hitlerův wehrmacht zbytek Československa, ve středu 25. února 1948 ukončila komunistická strana vývoj poválečné československé demokracie a za ranního svítání ve středu 21. srpna 1968 k nám vpadlo pět vojsk.
Reakce čtenářů na knihu:
Drobná ohlédnutí za událostmi osobního života v ne zrovna příznivých dobách. Cítila jsem nadhled a úsměv, ale byl to takový smutný úsměv.
Autor popisuje tři významné dny v našich dějinách dle svých osobních zážitků. Pak přidává pár vzpomínek ze svého života. I když téma je pro mně zajímavé, tak mě některá vyprávění přišla trochu nedůvěryhodná.
Úryvek z knihy:
„Škaredá Středa dne 15. března 1939 se mi po letech vybavuje v nejasných obrysech na pozadí šedých výparů z tehdy, jak jsme v Ostravě říkali, smradlavé řeky Ostravice, ale podivuhodně oživena obrazy dnes už neživých lidí.
Na levém břehu zapáchající řeky Ostravice, tedy v Moravské Ostravě kolem Nové radnice, jsme bydleli my, synci a děvuchy otců a matek, kteří se vyšplhali na hořejší příčky společenského života, a majetné židovské rodiny. Příklad: v našem baráku na tehdejší Johannyho třídě číslo 41 jsme v prvním poschodí v pěti pokojích bydleli my, Filipovi, majitelé cukrárny a kavárny hned naproti v budově Nové radnice - dnes je tam Státní vědecká knihovna -, nad námi žili Wurzelovi, rodina židovského architekta, se synem Aaronem, mým tehdejším nejlepším kamarádem. Nad Wurzelovými, v třetím poschodí, bydlel se svou bezdětnou paní Wolfgang Heinze, povoláním vedoucí úředník Vítkovických železáren, v neděli, ve svátky a večer pak předseda ostravské odnože Henleinovy Sudetoněmecké Strany, jemuž prý český policajt při demonstraci ostravských nácků před krajzákem1 usekl v září 1938 šavlí pravé ucho, což ostravský nacistický deník Landeszeitung označil a propagandisticky využil jako příklad zběsilého českého teroru.“
Hlavní dubnovou akcí, na kterou vás chceme do Univerzitního centra všechny pozvat, budou Ozvěny Masarykových dnů. Letos věnovaných 2. světové válce.
Srdečně zveme na přednášku historičky a ředitelky Muzea romské kultury Jany Horváthové, která nás seznámí se základními milníky dějin Romů a společného soužití Romů a Evropanů.