Březnové knižní novinky

Bruno Adler: Boj o Polnou
Jaroslav Janda: Moje vzpomínky na světovou válku 1914-1918
Vratislav Brabenec: Na ouvrati
Arnošt Goldflam: Brno, ty město mých snů
Pavel Zikl: Děti s tělesným a kombinovaným postižením ve škole
Bohumila Baštecká: Klinická psychologie v praxi
Michal Konečný: Tváře osvícenství
Heinrich Böll: Tank mířil na Kafku
Jan H. Vitvar: David Černý – Fifty Licks
Nina Špitálníková: Svědectví o životě v KLDR
Ondřej Kundra: Meda Mládková: Můj úžasný život
Petr Třešňák: Zvuky probouzení
Ivan Bičík: Makroregiony světa
Martina Pachmanová: Civilizovaná žena

Knižní tip

Nina Špitálníková: Svědectví o životě v KLDR

Proč si přečíst?

Někdy je třeba si uvědomit, že ne všichni lidé na světě žijí tak pohodlně v civilizaci, svobodě, demokracii a nebojím se říct blahobytu, jako my v ČR. Po přečtení knihy mi všechny naše problémy, ať celospolečenské či osobní, přišly opravdu banální.

Anotace:

Dění v Severní Koreji bedlivě sledují média a politici po celém světě, přesto se k nám z této země dostává jen velmi omezené a cenzurované množství informací. Kniha koreanistky Niny Špitálníkové, která přináší sedm rozhovorů se severokorejskými uprchlíky, proto představuje mimořádně cenný a unikátní příspěvek k poznání jednoho z nejtužších autokratických režimů na světě. Životní osudy sedmi zpovídaných severokorejských uprchlíků jsou mimořádně pestré. V knize promlouvají jak ti, kteří proti režimu dlouhodobě revoltovali, tak ti, kteří s ním sympatizovali, jak ti, kteří byli zvyklí na blahobyt, tak ti, kteří se museli celý život ohánět, aby se alespoň občas najedli. Díky rozmanitosti zpovídaných osob mají čtenáři jedinečnou možnost nahlédnout pod roušku severokorejského režimu, poznat mentalitu Severokorejců i jejich každodennost, a to z mnoha úhlů.

Reakce čtenářů:

- Sedm velmi silných příběhů, které jsem zhltla za jeden den. O KLDR jsem si toho již hodně přečetla, ale spousta věcí mne přece jen ještě překvapila. Určitě doporučuji.
- Velmi tíživé, černé, tabuizované téma. Nám, čtenářům, by tato kniha přišla jako vrchol sci-fi, ovšem opak je pravdou. To, co se popisuje v knize se skutečně dělo a děje. Pár šťastných, kterým se podařilo z KLDR uprchnout svolili k těmto rozhovorům, které nám neskutečně otevřou mysl. Mohou nás šokovat, ale pravda je nedocenitelná. Nechci uvádět plané zvolávání, že jsem ráda, kde jsem a kde žiji, ale otevřít oči by si zasloužil opravdu každý. Že alespoň minimální svoboda není samozřejmostí a jaké životní podmínky a nařízení mohou mít jiné země.
Na velice obtížné politické téma je kniha psána opravdu lidsky, pochopitelně. Rozhovory brilantně zpracované, dobře strukturované, info podstatné. A navíc je krásně graficky zpracována.
- Kolem této knihy jsem kroužila dlouho. Lákala mě, ale zároveň jsem z ní měla respekt. Téma totiž není úplně lehké. Je sice divný říct, že je ta kniha skvělá, ale každý, kdo ji četl, tak pochopí. 7 Severokorejců, 7 silných příběhů. Při čtení máte pocit, že čtete nějakou sci-fi utopii, protože v dnešním světě, v 21. století, přece nemůže existovat takový stát, kde jsou podmínky pro život tristní. Tuto knihu bych zahrnula do povinné četby. Ani si neuvědomujeme, v jakém přepychu žijeme.

Úryvek z knihy:

„Pokud se ocitnete na ulici, každý den bojujete o přežití. To není v Severní Koreji neobvyklé, každý je zvyklý bojovat sám za sebe. Pokud na zemi leží dítě a vy nevíte, jestli spí, nebo je mrtvé, překročíte ho a jdete dál. Nikdo se o něj nestará. Taková je realita. (---) Děti si musí vše zajistit samy, je to utrpení, které bohužel většinou skončí fatálně.
Existují zařízení pro sirotky, která jsou však taky odstupňovaná podle sociální vrstvy. Pro děti z lepších vrstev je to taková lepší školka. (---) Zařízení pro sirotky z nižších vrstev je naopak otřesné, děti často raději utečou a žijí na ulici, kde mají možnost si najít či ukrást nějaké jídlo.“