Prázdninové knižní novinky

​Jakub Pok: Dokonalá paměť
Radim Pařík: Umění vyjednat cokoliv
Papež František: Moje cesta dějinami
Adam Dolník: Svět elitního vyjednavače
Radek Štěpánek: Atomová baba: rozhovor s Danou Drábovou
Jiří Pasz: Nebát se
Tomáš Šebek: Objektivní nález
Aleš Palán: Ten farář je nějakej divnej, o farářkách nemluvě
Jitka Masárová: Telč vzpomínková
Katja Pape-Raschen: Komunikace s lidmi s demencí
Eliška Racková: Litomyšl
Květa Křížová: Litomyšl: zámek a město
Václav Havel: Někam jsem to ukryl
Aleš Palán: Mami, miluju
Michal Stehlík: Nejisté dějiny
Tim Marshall: Zemřít pro vlajku: moc a tajemství národních symbolů
Mistři medicíny
Karel Zámečníček: Olomouc ztracená v čase
Marek Herman: To tajemství je pevný pár
Marek Orko Vácha: když za nás Bůh netahá kaštany z ohně
Piotr Skwiecinski: Konec ruského světa?
Graeme Donald: Mussoliniho holič a další příběhy postav velkých dějin
Jan Kratochvíl: Genealogie pro laiky
Petra Dvořáková: Už teď mi chybíš
Michaela Klevisová: Letní slunovrat
Jakuba Katalpa: Úlice
Petra Soukupová: Marta v roce vetřelce
Alena Mornštajnová: Čas vos
Alena Machoninová: Hella

Knižní tip

Dana Drábová, Jiří Plešek, Radek Štěpánek: Atomová baba – rozhovor s Danou Drábovou

Proč si přečíst?

Koho by v dnešní době nezajímala situace kolem jaderné energie, využitelné jako zdroj energie, ale jako i zdroj ničení? A koho jiného se zeptat než paní Dany Drábové?

Anotace:

Rozhovor s Danou Drábovou není jen povídáním o jaderné energii, aktuálních rizicích a výhodách jejího využívání, o čtvrtstoletí Atomové baby v čele Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Přibližuje i politické zákulisí, které poznala při otevírání Temelína a plánech na dostavbu Dukovan, angažmá v komunální politice doma v Pyšelích či ruskou agresi na Ukrajině a její dopady na obor jaderné bezpečnosti. Zejména je ale příležitostí k tomu, hlouběji poznat veřejně známou osobnost v jiných kontextech a v prostředí, které její osobnost a názory utváří, a jejím prostřednictvím neformálně poznat obor, který má a bude mít dopad na život každého z nás.

Reakce čtenářů na knihu:

• Přečetla jsem opravdu jedním dechem. Hodně informací, a i dokonce uklidňujících. Dialog zasahuje řadu oblastí nejen z odborné stránky, ale i názory na současnou situaci. Držím paní Drábové palce.
• Jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední dobu četla. Obohacují, srozumitelné pro laickou veřejnost a nesmírně lidské. Pan Štěpánek i paní Drábová jsou velice inspirativní lidé. Je vidět, že pan Štěpánek se dobře připravil. Otázky, které kladl, jsem si přesně pokládala taky. Doporučuji všema deseti.
• Úžasná paní, neuvěřitelný přehled, nadhled v různých životních situacích, inteligentní dáma! Je radost číst její reakce. Děkuji.
• Jelikož mám ráda biografie o zajímavých lidech, tak i na tuto jsem se těšila a nezklamala. Zprvu jsem se bála, že třeba dopadnu jako u knihy Prolomený kód života, ale tady to bylo srozumitelné a zajímavé.

Úryvek z knihy:

„Začněme od toho, co asi lidi momentálně zajímá nejvíc. Já jsem ročník 1986. Před mým narozením nastala havárie v Černobylu. Informace o ní jsem získával jen zprostředkovaně a s časovým odstupem. Japonsko, kde havarovala Fukušima, mi zase připadalo vzdálené a dostupné informace byly kusé a objevovaly se pomalu. Ale co Záporoží? Když jsem viděl, co se tam děje, byl jsem opravdu vyděšený.
Z toho si nic nedělejte. Myslím, že to byl šok prostě pro všechny – i pro mě jako předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Přitom analýzy rizik jsou součástí mé práce, takže si dovedu představit skutečně kdeco. Opravdu jsem ale nečekala, že se dočkám toho, aby někdo vtrhl do areálu jaderné elektrárny a postavil si tam vojenskou základnu. Jaderné elektrárny jsou stavěny tak, že odolají i při náhodných incidentech. Kdyby například v Náměšti nad Oslavou odstartovala stíhačka, vymkla se kontrole a spadla do areálu Dukovan, elektrárna si poradí. Ale že by někdo na elektrárnu útočil cíleně vojensky, to v operačních plánech fakt není.
Je takový útok ošetřený alespoň legislativně, myslím v mezinárodním právu?
Je to ošetřené Ženevskými úmluvami, kde jsou vyjmenovány objekty, na které se ve válečném stavu neútočí.
Ale někomu je to jedno.
Viděli jsme to všichni.
Už se někdy stalo, že by jaderné elektrárny musely prokázat, jak jsou zabezpečené? Že by je někdo skutečně zasáhl třeba raketou?
Jednou už se to stalo, v Íránu v době, kdy stavěli elektrárnu Búšéhr. Tehdy se do ní trefili jejich sousedé z Iráku, dost pravděpodobně záměrně. Zasáhli ochrannou obálku reaktoru a v betonovém plášti zůstala patrná díra. Spodního ocelového pláště se to ale nedotklo.
A kdyby někdo naplánoval útok ještě účinnějšími zbraněmi?
Na záměrný zásah třeba raketou Iskander nebo něčím podobným není připravená žádná jaderná elektrárna. Opatření by byla tak drahá, že by jaderné elektrárny zcela jistě úplně vyřadila z trhu. Když na jadernou elektrárnu poletí něco takového, tak to lidově řečeno musíte sundat dřív, než to doletí.“