Nové knihy | leden 2024

Marie Hajdová: Jeřabinový dům
Vladimír Černý: Brněnské gestapo 1939-1945
Alexandr Brummer: Brno okupované
František Vašek: Místa zkropená krví: Kounicovy koleje v Brně v letech nacistické okupace 1940-1945
Petr Kopečný: Obrana národa na Brněnsku 15.3.1938 – 29.2.1940
Tomáš Borovský: Historici na brněnské univerzitě. Devět portrétů
David Černý: Skrytá tajemství Prahy
Clifford A. Pickover: Kniha o medicíně
Stanislav Houzar: Historické dolování drahých kovů na Českomoravské vrchovině
Bronnie Ware: Čeho před smrtí nejvíce litujeme
Peter Schäfer: Krátké dějiny antisemitismu
Milan Nakonečný: Umění a psychoanalýza
Apolena Rychlíková: Piko: Na životech feťáků záleží
Alexander Ferko: Chirurgie v kostce
Miloš Doležal: 1945: léto běsů: dokumentární povídky z jara, léta a podzimu 1945

Knižní tip

Miloš Doležal: 1945: léto běsů: dokumentární povídky z jara, léta a podzimu 1945

Proč si přečíst?

Kapitulace je podepsána, šeříky voní. Je po válce, ale svět už nikdy nebude jako dřív.

Anotace:

Běsi nemizí, ale spíše se v lidech zabydlují, často v rafinovaných převlecích. Čechoslováci vítají volnost a mír, ale vědomě i nevědomě navlékají hlavu do oprátky nových nesvobod. Měsíce plné šťastných návratů, nových začátků, ale i surových odplat, kamuflování pofiderních válečných kariér, sebevražd a zklamání. Dramatický příběh rodiny Šámalových a jejich nalezených dětí se protíná s příběhem lékaře a kozáka Nikolaje Kelina, který kdysi utekl z Ruska, aby se zde dočkal poválečného zatčení NKVD a jen zázrakem unikl deportaci na Sibiř. Loupežné vraždy německých farářů na Broumovsku se „potkávají“ s příběhem zachráněné velbloudice, kterou odvádějí skauti do pražské zoo. Čestná jednotka „partyzánů“ při odhalování pamětní desky přestřelí dráty vysokého napětí, které pak zabíjejí v davu. Václav Černý putuje rodným Náchodskem. Ostatně je to on, kdo na jednom místě svých vzpomínek píše: „Historiku, věz, že dějiny naší soudobé národní krize budeš musit zahájit už tou rozptýlenou a bezděkou kocovinou českých myslí v druhé půli roku pětačtyřicátého.“

Reakce čtenářů:

• Předposlední povídka „Smrtící bič“ popisuje tragickou událost, která se udála v Kobylím dole poblíž Ledče nad Sázavou – drát vysokého napětí přestřelený během odhalování pamětní desky na počest odbojářům osm lidí usmrtil a patnáct zranil. Na jejím začátku čteme kapitoly nazvané Cesta do údolí I.–IX., ve kterých se dozvídáme o okamžicích těsně před tragédií z pohledu mnoha různých lidí, z nichž někteří měli to štěstí, že si účast na poslední chvíli rozmysleli.
• Hluboké, temné, mrazivé. Příběhy lidí, které nechcete zažít a máte husí kůži z toho, že se to vůbec někomu stalo. Skutečnost je často nápaditější než lidská představivost.
• Děsuplná součást naší historie. Jsem ráda, že jsem se těmito příběhy mohla seznámit.
• Neuvěřitelné, kolik lásky, odvahy, šlechetnosti se prokázalo v těžké době. Výmluvný byl příklad německých manželů starajících se o odebrané české děti. I v době zfanatizování německého národa si zachovali rozum, čest, nezištnost a empatii. Jaký protiklad k některým českým „vlastencům“. Jen poslední příběh mi připadal poněkud nesourodý.
• Opět skvostná kniha.

Úryvek z knihy:

„Hladové plahočení blátivými cestami. Chladné dubnové noci přečkávají ve stodolách, bolavá těla omotaná hadry. Polky, Češky, Francouzky, Holanďanky, Jugoslávky. Ženou je na sever, směrem k Rostocku a Baltu. Na předloktí pravé ruky má vytetované číslo 22789. Své devětatřicáté narozeniny si připomněla na cestě. Na nohou ji drží živý sen o shledání se svými dvěma dětmi. Poslední týdny v dřevěném lágrovém baráku na okraji Berlína byly děsivé. Zažila několikeré bombardování. Při tom posledním se jí podařilo z hořících trosek vynést na zádech nemocnou Francouzku Charottu. Cestou spí po stodolách a lesích. Ráno se probouzí vedle mrtvých, které ohlodávají potkani.“