Knižní novinky - prosinec 2021

Danuše Siering: Zeď mezi námi
Paul Johnson: Darwin: portrét génia
Lenka Jaklová: Věčná vzpoura v srdci konzervativce
Matthew Walker: Proč spíme
James Meek: Srdce tam vtrhlo
Alain Finkielkraut: Co kdyby láska nikdy neskončila
František Voráč: Návrat byl nežádoucí
Marek Čejka: Lidé svatých zemí
Jitka Vodňanská: Voda, která hoří
Marta Kučíková: Italské trojhubky
Helen Czerski: Neviditelná fyzika
Biggboss Yinachi: Kmeny 90
Jaroslav V. Mareš: Největší záhady kriminalistiky
Wally Olins: O značkách
Pavel Juřík: Czerninové: nezahyneš ani ohněm, ani mečem
Miloslav Rechcígl ml.: Češi se ve světě neztratí, natož v Americe
Philip Zimbardo: Odpojený muž
Andrew Graham–Dixon: Příběh malířství: jak se dělalo umění

Knižní tip

Lenka Jaklová: Věčná vzpoura v srdci konzervativce: rozmluvy s Alexandrem Tomským o životě, literatuře a politice

Proč si přečíst?
Teprve když pochopíme život jako dar, svět jako zázrak, ráno jako počátek dobrodružné cesty, druhého člověka jako radostné setkání a příležitost, stávají se obyčejné věci neobyčejnými.
Anotace:
Jak se vyrovnat s životem, když se narodíte na prahu komunistického puče osmačtyřicátého roku a následujícího hororu totalitních padesátých let? Jak si vytvořit vztah k domovu, máte-li matku cizinku a otce, jenž se cítí jako Rakušan staré monarchie a svým židovským i buržoazním původem nese stigma třídního nepřítele?
Reakce čtenářů na knihu:
Alexandr Tomský, bytostný konzervativec, ukazuje naší pravicové veřejnosti, a především pravicovým politikům, jak by měla fungovat úspěšná společnost, kdo jsou nepřátelé Západu vnější a především vnitřní, tedy dnešní „liberálové“ na obou stranách Atlantiku, kteří se snaží zbořit základy, na kterých stojí naše židovsko-křesťanská civilizace.
Inteligence má pramálo společného se vzděláním. Opačně to platí dvojnásob. Taky mám rád Tomského překlady. Mám rád jeho nadhled i pohled na svět. Stačí vědět, co mu jako šéfredaktorovi exilového nakladatelství Rozmluvy prošlo pod rukama. Začnu Václavem Černým a skončím Bohuslavem Reynkem. Pro znalé věci nemusím dodávat víc. Jeho životní bilancování vydala LEDA a knížka je to pozoruhodná. Mírou upřímnosti zarážející, přesahem až okouzlující. Nad tím vším je jakási Lustigova hravost a nenacházení Grahama Greena.
Naskakovat na módní vlny a nechat se jimi unášet je výhodnější než se proti nim stavět. Varovat před riziky, která se skrývají za domnělým pokrokem v kostýmu dobra, nepřináší slávu ani peníze. Člověk se tak nestane hvězdou davů, protože dav žije z okamžiků a emocí, jimiž je ovládán. Ti, kteří varují, nestojí uprostřed davu, natož v jeho čele. Jsou na okraji. Dav jejich hlas nechce slyšet, protože touží jít kupředu. Na okraji stojí konzervativec. Stojí pevně, mluví racionálně a věcně, opírá se o rozum, vzdělání, tradici a zkušenost. Není to intelektuální hvězda, ale skromný pokorný vzdělanec. Takový úděl konzervativce si nese i Alexander Tomský, ústřední postava knihy, kterou právě držíte v ruce.
Úryvek z knihy:
„Co říkáte tomu, že v Dobrušce, v blízkosti domu, kde kdysi žil váš dědeček, byl umístěn „kámen zmizelých“ s tímto nápisem: ZDE ŽIL Ing. ARNOŠT TAUSIK TOMSKÝ, nar. 8. 12. 1887, deportován 20. 6. 1942 do Terezína, zavražděn 1942 v Malém Trostinci?“
Na pozvání jsem odepsal paní Vlastě Skalické z vlastivědného muzea: „Váš pietní zájem o genocidu mých předků kvituji s obdivem a vděčností. Zejména proto, že se v dnešní době zdvihá nová vlna antisemitismu, mé děti na Západě svůj původ tají… Cítím povinnost připomínat, že z devíti sourozenců mého děda a jejich manželek přežila jediná rodina.“