Nové knihy | září 2024

Milan Kundera: Totožnost
Erik Tabery: Zuzana Čaputová: Neztratit se sama sobě
Stanislava Nováková: Krajířové z Krajku
Jessica Seinfeldová: Aby dětem chutnalo
Martina Winkelhoferová: Sisi, mladá císařovna: mýtus a pravda
Jiří Peňás: Výpravy s knížetem po schwanzenberských místech
Jan Paulas: Blázinec je před branou
Umberto Eco: Šest procházek literárními lesy
Zuzana Kreislová: Krok za krokem 1. třídou
Marek Blatný: Psychologie celoživotního vývoje
František Koukolík: Nezapomenu! Navždy vděčná vaše inteligence umělá
Eva Dandová: Školní zralost a odklady školní docházky
Zora Syslová: Pedagogická diagnostika v MŠ
Michal Černý: Informační gramotnost
Sára Saudková: Špína za nehty
Iva Pekárková: Sloni v soumraku
Marko Thelen: Krvavá karikatura
Michal Petrov: Jeans story: Retro blue
Karel Hvížďala: Vlčice
Peter Attia: Přežít
Andrea Procházková: Podnik s nejistým koncem: knižní rozhovor s Petrem Pithartem

Knižní tip

Martina Winkelhoferová: Sisi, mladá císařovna: mýtus a pravda

Proč si přečíst?

Autorka nás seznámí nejen s osobním životem malířky a s historií mnoha jejích obrazů, ale také s mnoha dalšími osobnostmi surrealismu a náladou té doby v Čechách a ve Francii.

Anotace:

Co vlastně víme o císařovně Alžbětě doopravdy? Jaké společenské normy a ideály ovlivňovaly její cítění, myšlení a jednání? Pojďme to společně zjistit.

Reakce čtenářů:

• Velmi erudovaná biografie vyvracející mnohé mýty, které o císařovně Alžbětě kolují. Ocenit musím krásný obrazový materiál, navíc přímo se vztahující ke konkrétním pasážím v knize.

• Po faktografické stránce nemám námitek, kniha by si však zasloužila pečlivější překlad a korekturu. Předešlo by se tak poměrně častým překlepům, zaměňování jmen (Sofie/Žofie), těžkopádnosti některých souvětí a hlavně, pro mě těžko vysvětlitelnému a rušivému, nekonzistentnímu (ne)překládání jména královny Viktorie.

• Na tuhle knihu jsem čekala docela se zájmem, protože jsem tušila, že nepůjde o žádný bulvár. Autorka je zkušená historička, takže se snaží vycházet z původních pramenů a odhaluje tak a uvádí na pravou míru ledacos z Alžbětina mládí. Jen mi trochu vadí, že ke konci knihy se vzdává své snahy o objektivitu a nepokrytě Alžbětu staví do lepšího světla, než by si zasloužila, ve světle toho, kolik blízkých lidí kolem sebe udělala svým přístupem nešťastných.

• Velmi dobré. Ač se autorka nevyhýbá nezdravému zobecňování, ve vyvracení mýtů jde místy až trochu do opačného extrému a občas opomíjí kriticky zhodnotit některé zdrojové dokumenty (třeba jen pár odstavců poté, co totéž odhaluje u jiného autora), přesto se jedná o knihu, která nám dosud chyběla. Jen více takových! Překlad chvílemi vykazuje známky nepozornosti překladatele. Škoda, že chybí rejstřík.

Úryvek z knihy:

„Přesně hodinu a třináct minut poté, co ministři přišli do paláce, bylo čekání u konce – světlo světa spatřila druhá dcera vévody Ludvíka a vévodkyně Ludoviky. Ministři byli nyní povolání do budoáru vévodkyně, kde jim porodní bába ukázala novorozence. (…) Šlo jen o to, učinit zadost dvorským předpisům. A ty požadovaly, aby byl novorozenec hned po porodu představen příslušným vysokým státním úředníkům. Bylo tak zajištěno, že dítě, které bylo v rodném listě jmenovitě zapsáno jako legitimní člen rodu Wittelsbachů, skutečně porodila paní domu. (…) Wittelbašskému domu, zapsali do porodního protokolu, se přesně v deset hodin čtyřicet tři minuty večer 24. prosince 1837 narodila další princezna. (…) Novorozené děvčátko dostalo jméno Alžběta Amálie Eugenie.“