Knižní novinky - listopad 2021

Egon Bondy: Dlouhé ucho
Alena Šubrtová: Doktor chudých
Petra Soukupová: Věci, na které nastal čas
Jiří Padevět: Republika
Jiří Hájíček: Plachetnice na vinětách
Milan Kundera: Slavnost bezvýznamnosti
Ondřej Štindl: Až se ti zatočí hlava
Vojtěch Kolman: Noc, v níž se pořádají medvědí hony na zajíce
Eva Lustigová: Vlny štěstí Arnošta Lustiga
Iva Hadj Moussa: Šalina do stanice touha
Pavel Novotný: Zápisky z garsonky
Pavel Novotný: Dědek
Petr Motýl: S brašnou pro pastýře
Martin Nekola: Na cestě za svobodou
Alena Zemančíková: Zpětné zakreslení cesty: činohra ND v letech 1990-2015
Martin Votava: Farmakologie v kostce
Marie Pravdová: Francouzština
Tony Judt: Zapomenuté 20. století
Miroslav Orel: Somatopatologie
Eric Harrison: Rychlé meditace pro zklidnění těla a mysli
Marcela Roflíková: Midfulness pro každého
Mihaly Csikszentmihalyi: Flow: o štěstí a smyslu života
Sven Carlsson: Spotify: příběh inovátorů, kteří porazili Apple, Google i Amazon

Knižní tip

Tony Judt: Zapomenuté 20.století: osobnosti, události, ideje

Proč si přečíst?
Dějiny pravěku, starověku a středověku zná do jisté míry snad každý, ale dějiny 20. století jen málokdo.
Anotace:
Brilantní britský historik, který se jako univerzitní profesor specializoval na moderní evropské dějiny, shromáždil 23 esejí z let 1994–2006.
Na pozoruhodné škále osobností, událostí a idejí provádí Tony Judt nemilosrdnou pitvu iluzí po studené válce, že velké konflikty jsou bezpečně za námi, svět vstoupil do epochy míru a demokracie, a ukazuje, na co z historie 20. století zapomínáme a jak velká její část byla obětována mýtu o popření paměti. Nabízí cestu zpět ke smyslu dějin, který naléhavě potřebujeme.
Reakce čtenářů na knihu:
Autorova argumentace, opřená o jeho přesvědčení i hluboké znalosti, může být sice polemická, ale je de facto nenapadnutelná. Ať už s Tonym Judtem na tomto nebo jiných místech knihy souhlasíme, nebo máme tendenci protestovat, jedno mu přiznat musíme. Titulem Zapomenuté 20. století úspěšně naplnil záměr, jejž vyjádřil slovy: „Máme-li vykonat něco dobrého v tomto století, musíme nejprve říct pravdu o tom starém.“
I když jde v podstatě o sbírku esejů publikovaných jakožto recenze na knihy, jejich záběr je tak široký, že vás uvede do podstaty diskutované problematiky – marxismus, izraelsko-palestinský konflikt, pontifikát Jana Pavla II., atd. Kniha se čte sama!
Z celé knihy je patrné, jak moc Tony Judtovi záleží na pravdě. Jak moc ho štve, když si z pohodlnosti nebo z potřeby konejšivého sebeklamu přepisujeme historii tak, abychom si v ní mohli nerušeně lebedit. Rozbíjení našich bezpečných myšlenkových schémat a mýtů je jedním z hlavních kladů tohoto sborníků. Za to ho musím chválit – poctivé hledání pravdy je sice znejišťující a bolestný proces, ale vposled nám její odhalení nemůže než pomoct.
Úryvek z knihy:
„Zato dnes pro nás minulé století velkou váhu nemá. Jistě, „zvěčňujeme“ jej na každém kroku: muzea, svatyně, pamětní desky, „místa světového dědictví“, dokonce i historické tematické parky – to všechno jsou veřejné připomínky „minulosti“. Ono 20. století, na něž jsme se rozhodli vzpomínat, však v sobě má něco nápadně selektivního. Místa oficiálního vzpomínání na 20. století jsou z naprosté většiny buď otevřeně nostalgicko-triumfalistická – takže slouží k vychvalování slavných postav a oslavě velkých vítězství, nebo (a to je stále častější) jsou určená k uznání a připomenutí selektivního utrpení. V tomto druhém případě se obvykle jedná o příležitosti vyslechnout si určitou historickou lekci: o tom, co bylo vykonáno a na co bychom nikdy neměli zapomenout, o omylech, jichž jsme se dopustili a nikdy je nesmíme zopakovat.“