Nové knihy | září 2023

Hana Dvořáková: Pohybové činnosti v předškolním vzdělávání
Marek Stránský: Studená včera a dnes
Richard Cila: Úzkokolejky z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice a Obrataně
Ivana Čornejová: Velké dějiny zemí Koruny české: Školství a vzdělanost
Lucie Doležalová: Lipnická bible
Daniela Kotašová: Harfy ve sbírce Národního muzea-Českého muzea hudby
Tereza Žůrková: Antonín Buchtel, sběratel s laskavou duší, a jeho kolekce hudebních nástrojů
Ruta Sepetysová: V šedých tónech
Alice Horáčková: Rozpůlený dům
Magdaléna Platzová: Život po Kafkovi
Ondřej Štindl: Tolik popela
Jana Poncarová: Deník Věrky Kohnové

Knižní tip

Jana Poncarová, Jiří Sankot: Deník Věrky Kohnové: Jak ráda bych tak zůstala

Proč si přečíst?

Jedná se o skutečný příběh české Anne Frankové a jejího deníku. Nesmíme nikdy zapomenout!

Anotace:

Kohnovi v lednu roku 1942 nastoupili do transportu na plzeňském nádraží a už se nevrátili. Do jejich bytu se nastěhovali jiní nájemníci, jejich věci se postupně poztrácely. Zmizelo vše, kromě deníku, který si dvanáctiletá Věrka Kohnová schovala u kamarádky své matky. Jaké rodinné tajemství k němu po letech přivedlo spisovatelku Janu Poncarovou? Jedinečná publikace vznikla ve spolupráci s historikem Jiřím Sankotem a odhaluje pohnutý příběh židovské dívky, jejíž život násilně ukončila druhá světová válka.

Reakce čtenářů:

- Měli bychom si neustále připomínat, že nacismus, stejně jako další diktátorské režimy, nespadl z nebe, že podhoubí pro ně vytváří mimo jiné strach a že statečnost, vzdělání a otevřená diskuse jsou jedním z předpokladů svobody a demokracie. Příběh o dvanáctileté Věrce Kohnové, která chtěla jen žít se svými nejbližšími, hrát si s kamarády a učit se se svou sestřenkou a nejlepší kamarádkou Editou. Bohužel ale její život skončil ve druhé světové válce roku 1942 při masivním vyhlazování Židů. Naprosto úžasná kniha, skvěle napsaná, chytne vás za srdce a pak vám to srdce rozdrtí na kousíčky, pokud nejste z kamene. Mám tyto knihy svým způsobem ráda, protože je potřeba si připomínat příběh každého jednoho člověka, který si tím vším prošel a vážit si toho, co máme dnes, na druhou stranu to ale samozřejmě vůbec není veselé čtení. Autoři si s tím poradili geniálně, čerpali z mnoha zdrojů a tam, kde nevěděli, co a jak dopadlo, to vhodně domysleli. V knize najdeme mimo jiné i dobové fotografie, výstřižky z novin a na konci osudy Věrčiny rodiny i těch, kteří se Věrčina života nějak dotkli. Autoři odvedli opravdu skvělou práci a všech obětí do jednoho, je mi neskutečně líto. Měla by to být povinná četba. Rozhodně doporučuji.
- Silný a smutný příběh. Knížka určitě stojí za přečtení, neměli bychom zapomínat na pořád ještě nedávnou minulost a měli bychom si uvědomit, jak dobře se máme.
- Tahle kniha s člověkem celkem zamává, zvlášť když má v rodině lidi s podobným osudem. Navíc je mi spousta míst jako Plzeňákovi známých, některými chodím denně do práce. Klobouk dolů před oběma autory.
- Koncept knihy se mi líbil. Samotný deník by na knihu byl málo. A tak „volný úvod“ včetně doplňujících dobových výstřižků z novin, a na závěr krátké příběhy protagonistů té doby z toho dělají skvělou knihu. Vzhledem k tomu že bydlím u Plzně, mohl jsem si lépe vybavit jednotlivé lokace i zajít na místa, kde jsou „kameny“.

Úryvek z knihy:

„Jsou tu Němci, řekne tatínek.
Věrka nechápe. Jací Němci? Hitlerova armáda. Jak je to ale možné? Věrka zachytí maminčin pohled, tolik bolesti v něm snad nikdy nebylo. Podlaha se zhoupne. Musí si sednout. Přijeli sem vojáci, obsazují město, povídá tatínek, hlas má nakřápnutý. Maminka neuhlídá vzlyky. Co se stalo? Hanka už je také vzhůru. Tatínek zopakuje větu, v níž se skrývá tolik netušeného utrpení.
Jsou tu Němci. Hanka se rozpláče, schoulí se u dveří do klubíčka. Já to věděla. Říkala jsem vám, že mám tušení! Křičí. Věrka se posadí vedle sestry a položí ji dlaň na rameno. Obě se třesou. Trvá to dlouho. Věrka si opírá čelo o kolena. Nejradši by utekla, běžela by pro Edu, zazvonila na jejich dveře v Riegrově ulici, pak by prolétly mezi stánky, oběhly kostel a pelášily na vyučování, jak to měly od včerejška v plánu. A zase je všechno jinak. Proč?“