Listopadové knižní novinky

Hana Lundiaková: Hyena
Kateřina Rudčenková: Amáliina nehybnost
Bianca Bellová: Tyhle fragmenty
Lidmila Kábrtová: Čekání na spoušť
Petra Klabouchová: Prameny Vltavy
Tim Postovit: Motýlí pavilon
Petr Šesták: Kontinuita parku
Jaroslav Rudiš: Winterbergova poslední cesta
Martin Ivan Jirous: Ptala se Františky Marta
Vladimíra Strnadelová: Radost z bezlepkové stravy
Liddel Hart: Dějiny druhé světové války
David Nadrchal: Různost je bezva! 16 typů osobností
David Attenborough: Výpravy do divočiny
Bärbel Wardetzki: Krize je výzva
Honza Vojtko: Vztahy a mýty
Michal Plzák: Pro smrt uděláno
Arthur Schopenhauer: Aforismy k životní moudrosti
Michal a Michaela Bartošovi: Smysluplné vztahy
Michal Konečný: Na věčnou paměť, pro slávu a vážnost

Knižní tip

Michal Plzák a Lucie Vopálenská: Pro smrt uděláno: živé rozhovory o posledních věcech

Proč si přečíst?

Většina z nás neví, jak o smrti mluvit. Téma je tabuizované a odosobněné, jako by se nás smrt netýkala. Pojďme si přečíst rozhovory s 26 osobnostmi a pojďme ztratit strach z mluvení o posledních věcech člověka.

Anotace:

Kniha, kterou pro Kalich připravili Michal Plzák a Lucie Vopálenská, nechce být akademickým pojednáním, ani jen užitečnou, instruktážní příručkou, i když tyto parametry obsahuje také. Z rozhovorů s řadou známých i méně známých osobností vyplývá, jak rozmanité podoby bere na sebe vědomí smrti a obavy z ní, a rovněž i samo mluvení o tomto intimním a obtížném tématu.
Všeobecně se dnes předpokládá, že je to téma tabuizované, vytěsňované, ale z rozhovorů vyplývá, že to tak úplně není. Větší obtíž může představovat nacházení způsobu, jak téma „lidsky“ a otevřeně v rozmluvě pojednat. Jedním z účelů knihy je povzbudit k větší otevřenosti v otázkách lidské konečnosti, samoty, utrpení, lidské důstojnosti a vyrovnávání se s neznámým. V tom je publikace inspirativní. Některé otázky jsou až brutálně přímé a konkrétní, ale zpracování nikdy nesklouzne na rovinu senzace či bulváru. Otevřená, přátelská, často i veselá atmosféra rozhovorů „o posledních věcech člověka“ čtenáře překvapí.
Rozhovory se konaly mezi únorem a červnem 2021. Knihu doplňuje více než sto barevných fotografií Františka Plzáka.

Reakce čtenářů na knihu:

• Vynikající nápad. Tak jako pravděpodobně každého čtenáře této knihy mě některé rozhovory oslovily nadmíru a četla jsem je opakovaně, jiné jsem pročetla bez většího zájmu a narazila jsem i na jeden, který bych do knihy vůbec nezařadila. Největší sílu pro mě měly rozhovory s lidmi, pro které je smrt a umírání součástí jejich práce. Taky samota a utrpení některých zpovídaných daly vzniknout vynikajícím rozhovorům. Tahle kniha se nedá uspěchat. Potřebuje čas.
• Rozhovory o životě, umírání a o tom, co bude „potom“. Lidé různých profesí mají různé pohledy na věc a člověk má šanci s nimi konfrontovat ten svůj. Mám za sebou čerstvě ztrátu jednoho z nejbližších a jen těžko se mi to přijímá. Rozhovory s často povolanými lidmi (faráři, hrobník, filozofové, lékaři, umělci, …) mi poskytly citlivou útěchu. Obzvlášť rozhovor se zakladatelkou Cesty domu, Martinou Špinkovou. Kniha je plna skvělých portrétních fotografií.

Úryvek z knihy:

„Kníže Karel Schwarzenberg:
My dnes máme téma…
Smrt!
Není to pro vás téma citlivé, nepříjemné?
Vůbec ne. Já jsem venkovskej kluk, vyrostl jsem na venkově, kde člověk je pořád blízko smrti, ať je to lov, zabíjačka, když useknete kohoutovi hlavu a on ještě běhá. Smrt je docela normální věc a patří k životu.
(-) Knížata a kněžny Schwarzenbergrů prý pořádali velkolepé pohřební slavnosti.
Funusy byly vždycky krásný.
Některé byly prý divadlem pro veřejnost.
Vždycky. Nesmíte zapomenout, že my jsme v zásadě venkovští lidé a selskej pohřeb je dodnes velký. Potom se jde do hospody a vesele to končí. To je blbej přístup městský, že se to schovává a nemluví se o tom a vytlačuje. Vždycky to končilo velkou veselicí. (-) Ale pořád je velkou předností katolické církve, že pohřeb je důstojná věc. Tady v Čechách je věřících menšina, takže často jsem na pohřbu jenom v krematoriu, a to, co se tam odehrává, je vždycky trapná událost.“