Univerzitní akce se do Telče v létě vrátí

Na úvod se musím vrátit na začátek června, kdy byla v prostorách našeho centra slavnostně zahájena letní výstava Telč a jezuité. Řád a jeho mecenáši. Dovolte mi, abych touto cestou ještě jednou poděkoval kolegyním a kolegům z NPÚ, zejména Petře Hnilicové a Pavlovi Macků, ale i z dalších telčských institucí za úžasné nasazení, se kterým se do projektu pustili a za skvělou spolupráci. Jezuitské téma je nespravedlivě trochu zapomenuté a jsem velmi rád, že se je povedlo projektem telčských památkářů znovu objevit. Doufám, že to – sice krásnou, ale časově omezenou – výstavou neskončí, a že jezuité do Telče znovu přivedou nejen turisty, ale i výzkumníky a studenty.

Letní provoz UCT se jinak vrací ke standardnímu režimu. Bude tak nejen ve stínu mimořádné jezuitské výstavy, ale také se k nám konečně znovu podívají naši studenti. Těšíme se na tradiční Francouzsko-českou hudební akademii, na jazykové kurzy či letní školy a plenéry, které pravidelně pořádáme a které se v době nouzového režimu zdály pro letošní rok skoro nerealizovatelné. K telčskému létu neodmyslitelně patří festival Prázdniny v Telči, ke kterému se určitě budeme chtít opět připojit nějakou univerzitní scénou.

Do Telče se letos kromě studentů, podívají v mnohem větší míře i zaměstnanci Masarykovy univerzity, kterým jsme se rozhodli nabídnout letní pobyty. Zájem je opravdu velký, což nás těší, ale vlastně ani nepřekvapuje, protože letní dovolená v Čechách bude zřejmě pro většinu z nás tím nejlepším řešením.

Univerzitní centrum Telč zve na letní návštěvu. Láká virtuální prohlídkou

Strávit léto v Telči může být příjemná alternativa k zahraničním dovoleným, které jsou letos kvůli koronaviru přece jen o něco komplikovanější. V Univerzitním centru Telč přitom můžete využít nabídku výhodného ubytování včetně slev pro studenty a zaměstnance Masarykovy univerzity, užít si na jeho nádvoří nabídku tamější Cukrárny a kavárny Haas a ještě navštívit dvě aktuálně probíhající výstavy: 
„Telč a jezuité. Řád a jeho mecenáši“
„Letní instalaci soch Ireny a Nikose Armutidisových“.

Jak to vypadá v Univerzitním centru Telč, zjistíte v nových virtuálních prohlídkách. Nabízejí pohled jak do nabízených pokojů, tak třeba na historické nádvoří.

Areál někdejších jezuitských kolejí převzala Masarykova univerzita v roce 2004. V letech 2009 až 2011 prošel celý areál, jehož vznik se datuje do poloviny 17. století, rozsáhlou rekonstrukcí. Univerzitní centrum Telč dnes nabízí především výukové a konferenční prostory s kompletním stravovacím servisem včetně kavárny a cukrárny na nádvoří. K dispozici je ubytování jak pro účastníky zdejších akcí, tak pro běžné turisty. Součástí areálu je také knihovna.

Máte požadavek na ubytování? Prosím, kontaktujte:
Jarmilu Svobodovou (606 036 043, svobodova@rect.muni.cz)

Letní instalace Ireny Armutidisové ml. a Nikose Armutidise v univerzitním centru

Možná jste zaznamenali, že v prostorách nádvoří univerzitního centra se objevila letní instalace. Po dvou letech věnovaných kovářům a černému řemeslu přichází oživení otevřeného prostoru na nádvoří areálu bývalých jezuitských kolejí nejen s novým materiálem, ale také s umělci z jiného regionu.

Výstava akademických sochařů Ireny Armutidisové ml. a Nikose Armutidise kombinuje dva zcela odlišné pohledy na sochu a prolíná realistický přístup s abstraktním. Sjednocujícím momentem je materiál, ze kterého jsou objekty zhotoveny – laminát. Abstraktní sochy jsou pozorovány plastikami zvířat a v areálu nádvoří vytváří podivnou, ale funkční symbiózu. Koneckonců, přijďte se podívat.  

Nikos Armutidis patří mezi přední české sochaře zabývající se portrétní tvorbou. Narodil se v roce 1953. V letech 1974-1980 studoval na pražské Akademii výtvarných umění u docenta Jiřího Bradáčka. Nyní žije a pracuje ve Veverských Knínicích nedaleko Brna. Ve své volné tvorbě se věnuje především abstrakci. Je autorem mnoha bust ve veřejném prostoru, např. Franze Kafky a Jana Wericha v Praze, socha J. G. Mendla na Mendlově univerzitě v Brně, Alfonse Muchy, Karla Kraugartnera nebo kardinála Dietrichsteina v Mikulově, Vladimíra Menšíka v Ivančicích či Lea Eitingera v Lomnici.

Jeho dcera Irena Armutidisová ml. studovala na pražské Akademii výtvarného umění v atelieru figurálního sochařství u profesora Jana Hendrycha v roce 2007-2013. Žije v Brně a pracuje v ateliéru ve Veverských Knínicích, který sdílí se svým otcem. Zabývá se převážně realistickým sochařstvím. Mezi její realizace patří busta Jana Blahoslava v Ivančicích, spolupráce s otcem na soše J. A. Komenského, pamětní deska na rodném domě Jana Procházky atd.

Výstava potrvá do konce října 2020. Vstup volný, denně od 9 do 17 hodin.