Nové knihy | říjen 2026

Jan Fiala: Závislost: když bolest volí za tebe
Jiří Plachý: Výsadkáři v týlu nepřítele
Molly DeFrank: Digitální restart: jak vysvobodit dítě ze spárů obrazovky
Christopher Chabris: Neviditelná gorila
Veronika Nešporová: Paměťovky aneb trénujeme svou mysl
Eva Svobodová: Metody dramatické výchovy v mateřské škole
Ben Furman: Nikdy není pozdě na šťastné dětství
Alison Weirová: Šest žen Jindřicha VIII.
David Černý: Tajemství Karlova mostu
Kateřina Bečková: Langweilův model Prahy

Knižní tip

Alison Weirová: Šest žen Jindřicha VIII.

Proč si přečíst?

Jistě velmi zajímavá doba tudorovské etapy, seznámíme se nejen s Jindřichem VIII. a jeho ženami, ale též s dobou a jejími zvyklostmi, kulturou, společností a intrikami – a vše podloženo historickými prameny, neboť autorka je především historička.

Anotace:

Doba a vláda slavného Tudorovce. Pod tradičně zavedeným názvem dostává čtenář do rukou šestisetstránkovou studii, která je založena na zkoumání a výkladu historických dokumentů, avšak přesto je napsána elegantním, a hlavně obecně srozumitelným stylem. Kostrou knihy je vývoj Jindřichovy povahy od první renesanční osobnosti na anglickém trůně až po nesnášenlivého tyrana obklopeného cynickými rádci. Zároveň procházíme všemi peripetiemi anglické politiky a reformace a dozvíme se mnohé rovněž o kultuře, justici, diplomacii, válkách, panovnických dvorech, módě i zvycích oné doby.

Reakce čtenářů:

• Úžasná kniha, která mě bavila, i když historické knihy nevyhledávám. Je tak dobře napsaná, že jsem se toho nenásilnou formou spoustu dozvěděla a pravděpodobně si to budu i pamatovat. A určitě vyhledám další knihy autorky.

• Snad jediná kniha, kterou jsem poté, co jsem ji dočetla, znovu otevřela a začala číst zas od začátku. Tak dobře mi s ní bylo.

• Velmi zajímavá kniha, a ne úplně jednoduchá. Velké množství informací, velké množství jmen. Je trochu patrné, že autorka měla k některým z královen větší sympatie nežli k ostatním. Kateřina Aragonská – TOP a Annu Boleynovou dost strhala.

• I když historická knížka, napsaná velmi poutavě. První díl je věnován Kateřině Aragonské, Anně Boleynové a také Janě Seymourové. Těžká doba - 16. století – hlavně pro ženy, jejichž jediným úkolem bylo dát Jindřichovi VIII dědice. Velká úmrtnost dětí, žádná práva pro ženy. Hodně informací z historie podáno srozumitelně, zajímavě a přehledně. Doporučuji.

• Uf, přečteno, bichle jako hrom. Ale na literaturu faktu a historický žánr se mi to líbilo. Ale i tak mi to dalo zabrat. Jediné, co jsem si o Jindřichu VIII. pamatovala z dějepisu bylo, že jako první panovník se dal rozvést a měl několik manželek. No a páni, já ani nevěděla, že byl tak totálně psycho. Hodně mě zaujal pohled na ženy v tehdejší době, na těhotenství, porody, na smrt dětí, jak bylo jedno kdo se kdy narodil. To, jak ženy neznamenaly nic. Fakt děsivé. I ten náhled na nevěry ze stran krále (i jiných mužů) - v pohodě, zatímco ženám se stínaly hlavy nebo upalovaly na hranici. Jednu chvíli mi to připadalo jako hon na čarodějnice, což se pak i potvrdilo. Ale takovou krutost jsem nečekala. Většina knihy byla věnována první manželce Kateřině Aragonské a druhé Anně Boleynové, ale pak to nabralo celkem rychlost. Zvažuju, jestli jít i do samostatných knih o každé jednotlivé královně, ale trochu se děsím, že se informace budou opakovat. Trošku mě mátly toulky časem a přemíra postav, které měly třeba vícero jmen (před a po jmenování do nějaké funkce apod.). Alison Weirová má můj obdiv, protože tohle podložit rešeršemi musí být opravdu koníček.

Úryvek z knihy:

„Vše však skončilo tragicky, poněvadž Jindřichovy naděje opět vyšly naprázdno a Kateřina 10. listopadu porodila „k zármutku všech, kteří to věděli, opět dceru. Království si nikdy tak toužebně nepřálo prince.“ Novorozeně bylo velmi slabé a zemřelo dříve, než je stihli pokřtít. Unést nejnovější zklamání bylo téměř nad síly královny, která se neskrývala s myšlenkou, zda ztráta dětí není boží trest „za to, že její předcházející manželství bylo uzavřeno v příliš blízkém stupni pokrevenství“.
Kateřina Aragonská počala šest nebo osmkrát, avšak mohla se vykázat pouze jedinou dcerou. (…) V patriarchální společnosti tudorovské Anglie se vina za narození mrtvých dětí a za jejich brzkou smrt po porodu většinou přičítala ženám, a někteří lidé dokonce zastávali názor, že se Jindřich dopustil vážné chyby, když si vzal ženu starší, než byl sám.“